Zápis ze zakládací schůze (29.10.2003, Paegas - Jiráskova, Typos, Nonstop u divadla)

Kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných končinách onoho cípu Západního spirálního ramene naší Galaxie, který si rozhodně nemůže dělat nároky na módnost, leží jedno malé, bezvýznamné žluté slunce. Kolem něj zhruba ve vzdálenosti sto padesáti miliónů kilometrů obíhá naprosto zanedbatelná nepatrná modrozelená planeta, na níž formy života vzešlé z opic jsou tak úžasně primitivní, že se dosud domnívají, že digitální hodinky jsou docela šikovný nápad. Někteří z těchto lidí se víc jak dva tisíce let poté, co jednoho chlápka přibili na kříž za to, že říkal, jak by bylo ohromně bezva chovat se k sobě pro změnu trochu slušně, sešli v jediném skvělém a bezchybném městě na Zemi, aby na tamní univerzitě studovali geografické obory.

Z běžnému člověku ne zcela pochopitelných důvodů považuje lidstvo za vhodné každou blbost zoficiálnit, a proto se tito humanoidi po více než měsíci pečlivého studia a každodenního opakování probrané látky sešli, aby převzali papír, který jim oficiálně sděloval, že jsou studenti. Všichni krásní, mladí lidé hodinu ceremonií díky své mladistvé energii vydrželi a pak se rozdělili na nejméně tři tábory.

První z nich se bez zdržování vydal domů (na kolej, do města), aby si novou trofej zarámoval a ukázal všem známým. Další dva tábory se vydaly radikální změnu svého statutu zapít. Osud druhého tábora je dodnes záhadou. Zřejmě zahynul v nějaké knajpě. Třetí tábor následoval dnes již neznámého hrdinu, který nasměroval další postup do Paegásku na Jiráskove. Dalších několik hodin se neslo ve znamení civilizačního pokroku - posuďte sami seznam níže:

-         někteří z nás si zapamatovali jména ostatních kolegů

-         někteří z nás ne

-         bylo ochutnáno tzv. „pivo“; bylo dosaženo shody v tom, že je to poměrně zajímavý nápoj, jehož další zkoumání nás stálo asi tak devět zelených papírků

-         byla vyměněna telefonní čísla, čísla podprsenek (po konzumaci tzv. piva) a další nezbytné informace  

-         bylo zjištěno, že je hydrologický Silvestr – ten bylo smluveno večer oslavit

Radikální zjištění o nastávajícím Silvestru donutilo už dost opivněné společenstvo vyrazit domů, lehnout si. Sraz ve 22:00 na Čáře byl sice na odchodu všeobecně akceptován, ale realita byla taková, že až na tři osoby ho ostatní velkoryse ignorovali a přicházeli s několika akademickými čtvrhodinkami zpoždění. Afterparty se konala v nějakým pajzlu v Typosu. Tam si osazenstvo dalo jedno rychlé pivečko a mazalo na Svoboďák, kde měla proběhnout ona veselice.

Svoboďák krátce před silvestrovskou půlnocí vypadal podobně jako před každou jinou půlnocí během pracovního týdne a atmosféra byla podobně bojovná jako během druhého dne kriketového utkání mezi Kokosovými ostrovy a Mauritiem uprostřed týdne. Po slibovaných hordách geografů všech ročníků nebylo ani vidu ani slechu a dvojice policistů si asi tucet novopečených studentů měřilo dost udivenými pohledy. Když tu náhle se do prostor liduprázdného náměstí vevalilo dalších asi dvacet osob  a začalo střílet rachejtle a bouchat šampus. Ano, byli to geografové. Oddálili jsme orgasmus z tohoto poznání a objasnili jsme kolegům z vyšších ročníků svoji totožnost. Byli jsme vzati na vědomí a ti důraznější z nás si mohli dokonce zapálit prskavku. Policisté, kteří po odpálení prvních rachejtlí sahali po svých služebních koltech, se opět začali bavit, což bylo dobrým znamením pro to, jít se někam znovu opít.  

Bylo vyzkoušeno několik podniků, ale všechny stály v podstatě za hovno, tak jsme se na pokyn místních starousedlíků vydali do nonstopu poblíž divadla, kde jsme se usilovně opíjeli podle svých vlastních sil do pozdně nočních až ranních hodin. Šampióni vydrželi svůj boj až do rána a mohli si tak vychutnat první přednášku dr.Proška, která jim byla opravdu od srdce, ledvin a jater ukradená. První schůze byla zhodnocena jako úspěšná. A já jdu spát. Jura