Zápis z rozlučkové schůze s rokem 2003 (18.12.2003, Nonstop u divadla)

 

Konec roku se nesl ve znamení zoufalého shánění nejrůznějších protokolů, které nám měly ulehčit úděl ve zkouškovým. Kromě toho se konala poslední přednášková turné slovutných mistrů Brázdila a Máčky, kteří se místy překonávali ve fundovanosti a  nudnosti. Poslední přednáška prvního semestru se konala 18.12. večer, kdy nám Máčka (podle slovníku cizích slov máčka = pichlavá bylina rodu Eryngium rostoucí v teplejších oblastech na kamenitých stráních, pastvinách ap.) sdělil nesmírně fascinující informace o ledovcových tvarech reliéfu. Po této poslední kapce duševní stravy se část publika rozhodla jít raději „lehce opít“ (jinými slovy, šli jsme na jedno malé pivečko).

 

V organizovaném útvaru jsme více méně společně došli na Čáru, kde byla navigace do hospody svěřena místním…a výsledek se dostavil – nemohli jsme nic najít. Nakonec jsme sedli do nějakýho pajzlu nedaleko divadla, kde jsme už kalili na geografický nový rok. Tam jsme nejdřív obsadili dva stoly, ale děvčata rozhodla, že se jako správní gayografové zmáčkneme a stulíme se k jednomu stolu.

 

Kdo tam byl? Okresní a krajský inspektor, hasičský a recitační sbor, poblíže obecní váhy tříčlenná delegace z Prahy, zástupci nedaleké posádky pod velením poručíka Vosátky… No jinými slovy, kdo tam byl si s mojí pamětí moc nevybavuju, tak radši nebudu jmenovat, aby z toho někoho nechytly spalničky. Bylo nás tam asi tak okolo 15 humanoidů, většinou geografického stavu, něco málo mých přátel ekonomů (viz. foto: zprava Kenny, Klemik a já) a možná i někdo další(?).

 

 

A to se nám už neslo první pivečko, oproti očekávání ne tak úplně malé a podle očekávání rozhodně ne poslední. Naopak – Ivula se rozhodla převzít úlohu atletického zajíce a během slabé tři čtvrtě hodinky do sebe nakopala 4 pivínka. Zbylá společnost se nenechala zahanbit, takže brzo bylo jasné, že zítřejší plány bude třeba mírně redukovat a ranní odjezdy domů se odkládají na neurčito, protože další čárky přibývaly celkem pravidelným tempem.

 

Jelikož se našlo pár osob, které pivo neuspokojovalo, bylo uspořádáno první pánáčkování. Krátce poté následovalo druhé kolo a to odzvonilo posledním náznakům střízlivosti, aspoň teda u mě. Dalších několik hodin se vlastně jen usilovně kalilo, neméně usilovně kecalo, seznamovalo a tak. Ve velmi náročnou a intenzivní činnost se vyvinulo chození na tamní fešácké záchodky. Škoda, že tam nikomu nespadlo mýdlo… 

 

Někdy okolo jedné nebo druhé hodiny ranní nás opustili chlapci toužící po tanci a zamířili do Zelené kočky. Při té příležitosti zapomněli zaplatit některé jim náležející položky. Ostatní hrdinové vydrželi v knajpě sedět do čtyř, aby se pak vydali na rozjezd a více méně jednotlivě i do postelí.  

 

A ráno? No to bylo, že? :o) Každopádně někdy brzo na repete na viděnou.

 

P.S. Jak jistě poznáváte, nemám v té akci  tak úplně jasno. Pokud si někdo náhodou vzpomene na účast nebo další informace, s důvěrou se na mě obraťte, rád to doplním. Stejně tak pokud s něčím nesouhlasíte, máte další skvělý zážitek nebo cokoli jiného, nacentrujte mi to na mail a já to dopíšu.